Exekuce na nemovitosti – Jak rodiče přišli o střechu nad hlavou díky synovi – příběh č. 2

Bohužel i tento příběh píše sám život. Jsou to opravdu smutné příběhy, kdy cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly, jak praví lidové rčení.  A platí to velmi často.

Obrátil se na nás syn Petr, že má dluhy a exekuce, že je v nepříjemné situaci, protože manželka je na mateřské dovolené, on podniká (nebo spíše taky nepodniká – protože zakázek bylo málo) a exekutor už neklepal na dveře, už přímo bouchal.

I když začal Petr situaci řešit, bylo celkem pozdě a jemu pomoci moc nešlo. Nicméně se do toho vložili jeho rodiče, že Petříkovi pomohou. Mají domek na vsi, ve kterém Petr odmala vyrůstal, a oni jsou ochotni dát dům do zástavy, aby mladým pomohli.

Pro Petra to bylo vysvobození. Všichni se sestěhovali dohromady, aby ušetřili za nájem, a taky na splácení zadluženého domu budou čtyři – Petr s ženou a rodiče Petra. Všem se ulevilo, začali si pomaličku zvykat na život pohromadě, když najednou Petr přišel o práci úplně a nemohl dávat rodičům žádné peníze na zastavěný dům.

Petrovi rodiče se snažili, pravidelně spláceli s tím, že si Petr snad brzy najde novou práci. Petr se opravdu snažil a to dokonce tak, že začal hrát automaty, aby nějaké peníze vydělal. Bohužel v té době diagnostikovali Petrově mamince rakovinu prsu a rodina byla vzhůru nohama. Maminka absolvovala operaci, chemoterapii a snažila se být co nejdříve v kondici, aby mohla jít do práce. Jenže zdraví její plány bojkotovalo.

Bohužel Petr kromě toho, že žádné peníze nevydělal, stal se gamblerem a rodičům peníze ještě kradl. Žena to nezvládla a s jejich dvěma dětmi utekla ke svým rodičům. Petrova maminka se pomaličku dostávala ze zdravotních problémů, když tu u nich zazvonil opět exekutor. Bohužel tentokrát se to týkalo již rodičů.

V té době se na nás rodiče znovu obrátili s žádostí o pomoc. Tady již bohužel nešlo nic moc dělat. Nicméně nakonec jsme se domluvili s exekutorem, že dům prodáme. V tom případě šly všechny peníze exekutorovi, a co zbylo navíc, rodičům pak exekutor poslal zpět. Nakonec jim zbylo asi 300 tis. Kč. Rodiče se z domku museli odstěhovat, pronajali si v sousední vesnici malý krásný domek se zahrádkou a znovu začali volně dýchat. Na nájem domku v pohodě vydělali, a kdyby ne, měli rezervu, která od exekutora zbyla.

Tento příběh má zvláštní konec. Rodiče Petra žili tak dlouho pod obrovským tlakem a strachem ze ztráty střechy nad hlavou, že když k tomu nakonec nevyhnutelně došlo, kupodivu se jim ulevilo. Nakonec si v novém domku žili dobře a byli opravdu spokojení. Zvláštní, že? Někdy tak moc lpíme na tom, co máme, že si vůbec nepřipustíme možnost, že by nám mohlo být i lépe a to i přesto, že o všechno přijdeme. Možná právě tehdy pochopíme, že až zemřeme, tak za námi žádný pohřebák nepoveze na povoze náš majetek, aby ho uložil společně s námi do hrobu.

Život si musíme užívat už teď, dokud ho máme. A na všem zlém se opravdu může objevit hodně dobrého. I když to na první pohled není vidět.

Nicméně rada na závěr: pomáhejte dětem nebo lidem kolem sebe jen do té míry, dokud to nemůže poškodit vás a váš dosavadní život. Raději myslete na to horší a chraňte se. Nakonec totiž rodiče Petrovi stejně nepomohli, skončil bez ženy a na ulici, ale oni taky. A kdyby Petrovi nepomáhali, Petr by stejně skončil na ulici, ale mohl občas přijít na čaj a kus bábovky do domu, kde se narodil. Nesnažme se za každou cenu chránit děti, kteří už nejsou dětmi. Osud neobalamutíme.

Zajímá-li vás problematika exekucí více, podívejte se zde.

Chcete dostávat informace s podobnou tématikou? Zanechte nám svůj email.

Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.